Když se lepí smůla na paty
-
28.10.2019, David Havlíček
-
V rybařině jsem zažil ledacos, ale takhle smolné období, jako poslední týdny, nepamatuji. Záběry chodí, ale vždy se něco podělá. Tu rupne uzel, tu nesedne zásek, tu ryba spadne. No a včera to vygradovalo. Udělal jsem záběr, který vlastně ani jako záběr nepůsobil. Jemné potažení přímo pod kajakem. Zásek do tvrda a ... Vázka se, jak asi čekáte, rozjela. Chytal jsem takovou hranku, kde jsem čekal candáta a odpor a síla ryby mi hned poslala takovou dávku adrenalinu do žil, že jsem nemohl ani dýchat. Boj byl ale typicky štičí. Když jsem rybu poprvé zahlédl, na chvilku jsem zauvažoval o metrovém candátovi - ryba byla neskutečně vysoká. Ale pak jsem zahlédl mojí žlutou nymfu ve štičím zobáku. Ryba odhadem 110 cm + a určitě 10 kg +. Když jsem jí zvedl po druhé, viděl jsem, že je úplně za špičku zobáku. Tudíž nehrozilo ani kousnutí candátího fluoše 0,45 mm. Pak zabrala ke dnu a ... Vátá šňůra. Jakto sakra??? Vytáhl jsem nástrahu a koukám jak tele na nový vrata. Háček se mi ulomil těsně za protihrotem. Jak já se proklínal. Parádních jigovek máme plný sklady a já schytávám starodávný ochytaný věci, protože jsem lakomej a schránčlivej jihočech? Ne, protože jsem debil!!! Achjo. Nejspíš to ale byla hlavně smůla, že to bylo zřejmě seklý do kosti a nedrželo to v obloučku, ale jen na hrotu - velká trvalá páka. Už jsem se z toho vyspal, ale první minuty jsem se třásl, jak když člověk o vlásek unikne havárii a zbytek dne stál za starou bačkoru. Takže fotka obludy nebude, jen pár fotek z posledních dní. Petrův zdar všem! a nechytejte na starý orezlý jigovky jako já včera, ať nezažijete to samý.
