Aktuálně od vody

Na této stránce můžete sledovat některé naše vycházky a úlovky. Celou fotogalerii našich úlovků naleznete zde >>>.

nejnovější novější

10/29

starší nejstarší

Lednové "gumobraní" na Ebru #4 - Bod zlomu 17.02.2022, David Havlíček

Vstáváme do zamlženého rána s pocitem, že když to nejde jeden den, musí to jít den druhý. A navíc tu máme změnu - hustou mlhu. To by mohlo šlapat! Dnes hodláme změnit pár věcí. Chceme se přesně věnovat dvěma oblastem, pokud možno s metrovou přesností a chceme po vzoru Němce vyzkoušet vertikál s Kickery a Swimmerem. A také udělat trochu "práce" - vyzkoušet vhodnost některých prutů Daiwa pro různé způsoby lovu. Já se budu věnovat lovu na vertikál s prutem Powermesh Jerk 1,65 m, 60-120 g a Ondra novince, prutu Daiwa Pro Staff Pelagic Baitcast 2,0 m, 30 - 80 g. Na odhoz pak zejména nový prut Airity 2,7 m, 14 - 42 g. Za svítání v husté mlze vyrážíme. Urputně se snažím držet co nejdále od břehu, abych nenajel na zatopený strom, současně ale tak daleko, abych břeh viděl a neztratil orientaci. To se samozřejmě nedaří a břeh mizí z dohledu. Vím, že brzy se začne přehrada stáčet doleva a tak se snažím pomaličku zatáčet. Z čista jasna se však přede mnou vynoří břeh. "Sakra, neutočil sem to, jsme na druhé straně!", povzdechnu, otočím loď a snažím se najít náš břeh. Po chvíli křižujeme vlny. "Asi už taky někdo vyrazil", zamumlám zmrzlou hubou a jedu dál. Po pár minutách mi Ondra ukazuje mobil a satelitní navigaci a přesvědčuje, že jedeme blbě - na druhou stranu. Po chvíli to musím uznat a znovu se točíme. A smějeme se na půl huby vlnám. Ty jsme si totiž vyrobili sami. Následujících 20 minut je dost adrenalinových. Mastíme to třetinou přehrady jen podle navigace v mobilu. Celou dobu stojím a oči mám navrch hlavy, aby nedošlo ke kolizi. Když zahlédnu most, uleví se mi. Jsme tady. Teď už jen rozmrznout a bude mi skvěle. Celá loď i pruty jsou pokryty ledem. První hodiny lovu v mlze jsou rozpačité. Uloví je se jen několik ryb, aktivita je zhruba stejná jako včera. Zkoušíme nymfy, rippery, vertikál, odhoz... Okolo oběda se sluníčko prokouše mlžným oparem a my konečně můžeme odložit bundy. "DUC DUC DUC... ", nese se po hladině německý rap. Němec dorazil. Všimli jsme si, že nikdy na ryby nespěchá, v klidu se vychrápe a pak nachytá. A ryby začínají brát jako kdyby je ta šílená muzika probrala z letargie. Překvapením pro mě je, že se jako jedna z nejlepších nástrah ukazuje Swimmer 14 cm a Kicker 12,5 cm. Obě ve fluóčku, kluci to drtí na Kickera 10 cm. Snažíme se jezdit hranu z 4 do 6 metrů a konečně můžeme říkat "zander ohne ende". Záběry na nové pruty jsou neskutečné. Díky tvrdosti, která ale umožňuje příjemný lov, jsou to neskutečné mordy do ruky. Však aby taky ne, candáti nástrahy šlukují tak, že většinou není vidět ani hlavička. Ryby skoro ani nefotíme a užíváme si opravdového nářezu na vodě. Když máme asi dvacet ryb, prohodíme slovo s Němcem. Ten se dnes trápí. Dal snad jen tři kousky. Tak paráda, už jsme to snad zlomili. A ohromnou radost máme z nového poznatku. Že naše rippery skvěle fungují i na vertikál a když to nejde na nymfy, stačí prohodit nástrahu. Přitom smáček nijak zvlášť nefungoval. Chce to jen opravdu citlivé vedení a mikroskopické pohyby. Okolo třetí ryby zvolní a tak si jdeme zaházet na druhou stranu, kde se už třetí den motá partička dvou mladých Němců. Během dvou hodin tu zažijeme na propad docela slušné eldorádo. Záběrů nepočítaně, ryb asi 15. Tomu se říká rybářská nirvána. A to vše na hloubce okolo 3 metrů! Na soumrak se vracíme na naši hranu a když dosáhneme součtu 40 ryb, dosáhne tma takové intenzity, že se vydáme zpět domů. V tuto chvíli oceňuji výkonnost mojí čelovky, kterou jsem si pořídil na RS. Mohu to mydlit na plný plyn a vidím přitom jak ve dne. V kempu jsme za hrdiny. Dokonce je to snad v tomto období nejvíce, co kdy jedna loď nachytala. A to jsme tu poprvé. Parádní pocity z úspěšného lovu snad jen lehce kazí pocit, že jsme tu nejspíše jedni z mála, kdo ryby do jedné pouští. My a obě posádky Němců. Spát jdeme opět brzy. Dnes to byla opravdová fuška. Když už jsem skoro na "druhé straně", slyším z vedlejšího pokoje ránu. A dále slyším" Ty vole, mě se zdálo, že čumím na echolot a mám záběr, tak sem seknul". Hmmm, slušný. Začíná nám z toho hrabat. Tak to nemá chybu :-)))

Lednové "gumobraní" na Ebru #3 - Propadák 16.02.2022, David Havlíček

Noc byla dlouhá. Spát jsme šli jednak brzy a hlavně těšení nedává dospat. Tedy kromě Ondry, ten by byl v pelechu nejraději trvale. Přesto vstane celkem svižně a za chvilku jsme v lodi. Již tradičně mrzne, ale je bezvětří. Pomalu svítá. Fičíme na "náš" flek. Němec tu není a tak je celé "hřiště volné". Tak trochu namyšleně začínáme lovit. Proč namyšleně? Mno, dvakrát jsme byli úspěšní, tak to musí klapnout i dnes. Ryby ale mají jiný názor. Ondra jednoho menšího vytáhne a pak přichází fáze trápení. Sem tam klepanec, ale ryba se nikdy nesekne nebo cestou spadne. Okolo oběda navrhuji změnit místo. Kluci souhlasí a měníme se z rybářů na cestovatele. Dojedeme až k bývalé cementárně, kde kdysi býval údajně dobrý candátí flek. Bohužel ho nenalézáme, resp. možná nalézáme, ale ryby tu buď nejsou, nebo neberou. Po dvou hodinách marných pokusů se shodujeme, že zkusíme znovu horní část přehrady, kde jsme již zabodovali. Po půl hodině jízdy jsme na místě. Máme ještě hodinku světla a doufáme, že se něco podaří. Náš německý přítel zde brázdí hladinu a sděluje, že candátů "ohne ende", tedy nepočítaně. Do hry vstupuje psychika. Děláme něco blbě? Blbé nástrahy? Blbé barvy? Blbá místa? Už si nepamatuji jak přesně vzniká nová hláška naší party. Někdo z nás prohlásí: "možná je to místem", někdo dodá "nebo časem". A od té chvíle vždy, když neberou, říkáme "možná je to místem, nebo časem" a vždy se u toho chechtáme jak parta pitomců. Čas běží a krátce před soumrakem dva kousky "udoláme". Domů tedy nevalíme s nulou. Nicméně to nic na chlubení není. Moc nepomůže ani fakt, že hodně kolegů na tom bylo podobně. Přeci jen němec "valil zandery ohne ende". Tomu, že jsme chytili tak málo nechce věřit ani crew Rancho Rio Ebro. Zapsali jsme se okamžitým úspěchem a ten už se tu od nás zřejmě očekává. U večeře spřádáme plány na další den. Máme v plánu vyrazit zase nahoru a tak studujeme historické fotografie přehrady před zaplavením. Uděláme si tak trochu lepší představu o tom, kde vlastně chytáme. Snad to zítra pomůže. Konec konců, neúspěch jednoho dne nic neznamená a pokud to zlomíme, bude vítězství na rybami a námi samotnými o to sladší!

Lednové "gumobraní" na Ebru #2 - První vyhrání 15.02.2022, David Havlíček

Je 6:45 a ze snění o candátích rytířích mne vytrhává zvuk budíku. Cítím se, jako kdyby si se mnou celou noc hrála kopanou tlupa goril. Oteklé tváře, zarudlé oči a ztuhlé tělo se vzpouzí. Nicméně tah na branku se nevytratil a tak vstávám. Standa se už obléká, Ondra má ještě půlnoc. Vykouknu ven. Tma jak v pytli, zima jak na Sibiři, všude jinovatka. Teploměr ukazuje -5. Přemýšlím, zda jsme to se vstáváním nepřepískli. Když už jsme ovšem vzhůru, tak přeci nepůjdeme zpět do pelechu. Z něj naopak vytáhneme Ondru a jdeme snídat. Během ranního obžerství začíná svítat a ve mně se naopak probouzí pochyby, zda nejdeme na vodu pozdě. Na totálně omrzlé lodi prohlašuji: "Ještěže jsme si vzali ty mořské zimní obleky". Cesta na flek je sice jen čtvrthodinová, ale během ní lituji, že jsem si nevzal i rukavice. Ráno a dopoledne jsou candáti docela při chuti a několik jich zdoláme. Funguje opět hloubka okolo 5 metrů a nástrahy různé. Nymfa na vertikál, magneto, kicker. Vesměs přírodní barvy. Jeden kopanec na přírodního kickera je trochu jiný a po souboji, za který by se nemusel stydět ani slušný candát, je v lodi parádní okoun 41 cm. Ondra je prozatím králem dne. Další slušný souboj přináší menšího sumce, kterého následuje několik dalších. Candáti ale začínají stávkovat. Po několika hodinách slabé aktivity se shodujeme, že se dojedeme podívat na hráz. Tady se dáme do řeči s německým rybářem. Ten lupe jednoho candáta za druhým. Prý sem jezdí několikrát ročně a stráví tu každý rok dohromady i dva měsíce. Candáti prý berou dobře, jen chtějí převážně agresivní barvy a také přišel o několik sumců. Okoun žádný, smutní. Chytá především na vertikál na rippery okolo 12 cm. Drtivou většinu ryb na 5 metrech. Během poslední hodiny prý dal 15 kousků a označuje to slovy "Zander ohne Ende". Neboli "candátů nekonečně". Přebíjíme tedy naše pruty na agresivní barvy nymf a sem tam se něco zase vytáhne. Není to ale ono, rozhodně ne "Zander ohne Ende" :-))). U Němce jsem viděl nástrahu ve fluo žluté. Takovou nymfu ale ve větší velikosti nemáme. Operativně problém vyřeším tak, že dám za sebe na háček dvě 8 cm dlouhé a během chvíle boduji, Ondra je úspěšný s růžovou 15,5 cm nymfou, Standovi šlape žlutá třináctka. Začíná se šeřit. Jelikož nechceme riskovat jízdu za tmy, balíme. Celkem se dnes do lodi podívalo 21 ryb (16 candátů, 4 sumci a jeden pěkný okoun). U večeře den vyhodnocujeme jako úspěšný. Na to, že jsme zde poprvé a teprve hledáme, je to fajn. S kuchařem se domlouváme, že nechceme další den ztrácet čas snídaní a necháváme si ji zabalit na loď. Před skokem do postele zakousneme trochu domácího uzeného a dáme štamprličku slivovice od našich diváků. Usnutí je pak otázkou okamžiku...

Lednové "gumobraní" na Ebru #1 - Příjezd 14.02.2022, David Havlíček

O "povánočním" výletu na Ebro za candáty jsem roky uvažoval. Odrazovala mne však vzdálenost, čas a také věčné povídačky, že se jich chytá sice hodně, vesměs malí a v lednu jen na rybku na hloubkách. Úvahy tedy vždy skončily odkladem. Když mi letos začátkem ledna kamarád Standa zavolal, že chce jet na spodní přehradu a zda bych nejel, rozhodnutí bylo rychlé. Ano. Pojedu. Resp. pojedeme. Ondra s výletem za sluncem a ostnatými ploutvemi také souhlasí. Těším se, ale mám jisté obavy. Klukům je však nesděluji. Obě přehrady znám a o spodní vím, že je hodně je zarostlá a tuším, že pro vláčkaře trochu problematická. Navíc jsem o ní tolik v souvislosti s candáty neslyšel, takže si nejsem jist, jaké to bude. Beru to ale pozitivně: na spodní jsou ryby obecně větší. Tak třeba budou i lepší céčka. Deset dní uteče jako nic a je tu krátké a snadné balení. Auto je totiž obrovské, tak všeho s rezervou. Pro jistotu si sebou bereme i kajaky. Co kdyby. A také celou otep prutů DAIWA na otestování. Cesta úmorná, ale "přežitelná". Na Rancho Rio Ebro, legendární kemp na spodní přehradě, kde před lety začínaly v podstatě všechny sumcařské hvězdy, dorážíme v sobotu okolo poledne. Je krásných 12°C a bezvětří. Původní plán, vyrazit na ryby až v neděli, tedy padá. Ukecáme správce Petra k rychlé akci. Předá nám loď a my svižně připravíme sonary, naládujeme plavidlo nádobíčkem a už si to sypeme směrem k hrázi. Okamžitě se shodujeme, že připlatit si za větší a rychlou loď, je jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsme mohli udělat. U hráze jsme za 15 minut. Mám jisté informace, že by to tu mohlo být dobré a Ondra také. Je zde hloubka 5 - 10 metrů. Té jednak věříme a navíc nás hloubky nelákají. Když se krátce zorientujeme, rozhodneme se chytat na hraně koryta, kde je hloubka 4-6 metrů a sem tam nějaká vázka. Rozhodnutí se zdá být dobré, protože na nymfy na vertikál a na kickery dáme během prvních dvou hodin lovu šest candátů a jeden se blíží sedmdesátce. Přesněji řečeno 67 cm. A spoustu výjezdů. Ryby tu tedy jsou! Po zmíněných dvou hodinách padá tma a my mizíme zpět do kempu. Musíme se ubytovat, navečeřet a odpočinout po úmorné cestě. Večeře je vynikající a zdá se mi, že za náš výkon sklízíme menší uznání. Šest ryb na lodi daly některé posádky za celý den. Usínáme tedy pozitivně namotivováni na další den. Uvidíme, co přinese.

Trofejní sumec na vertikál 03.02.2022, David Havlíček

Př naší první návštěvě Španělska, kde jsme měli v plánu lovit candáty, byla dokonale prověřena kvalita vybavení, které používáme a nabízíme. Na ripper Kicker XL přišel při lovu na vertikál tvrdý kopanec a po jedné hodině a dvaceti minutách se objevilo neskutečné monstrum. Sumec o délce 240 cm s váhou odhadnutou na cca 95-105 kg. Naprosto neuvěřitelný zážitek s tvrdším candátovým vybavením.