Aktuálně od vody

Na této stránce můžete sledovat některé naše vycházky a úlovky. Celou fotogalerii našich úlovků naleznete zde >>>.

nejnovější novější

10/28

starší nejstarší

Trofejní sumec na vertikál 03.02.2022, David Havlíček

Př naší první návštěvě Španělska, kde jsme měli v plánu lovit candáty, byla dokonale prověřena kvalita vybavení, které používáme a nabízíme. Na ripper Kicker XL přišel při lovu na vertikál tvrdý kopanec a po jedné hodině a dvaceti minutách se objevilo neskutečné monstrum. Sumec o délce 240 cm s váhou odhadnutou na cca 95-105 kg. Naprosto neuvěřitelný zážitek s tvrdším candátovým vybavením.

Mrazivé lovy 06.12.2021, David Havlíček

Přelom listopadu a prosince je ve znamení lovu v mrazivém počasí. Je to ale jedno z nejlepších období lovu dravců. U vody bývá jednak klid a okouni, candáti a štiky často ochotně spolupracují. My jsme si užili několik vycházek, kdy buď dobře brali okouni, candáti nebo i štiky. Zejména "okounovačky" a "candátovačky" se podařily. U candátů se někdy vyplatilo zvětšit a namísto klasického Kickera 10 cm použít velikost XL v délce 12,5 cm. A dokonce se podařily i krásné ryby. Tradičně exceloval Tonda s okounem 41 cm a několika trofejními candáty. Vyražte také k vodě, stojí to za to! Stačí se teple obléci a vydržet! Topky tohoto období byly tradičně nymfy, Magneta a Kickery Redbass.

Náladový podzim 07.11.2021, David Havlíček

S nástupem podzimu se pomalu rozběhla ta pravá dravcová sezóna. Ryby byly letos zatím, alespoň podle našich zkušeností, značně náladové. Když byl ale člověk ve správnou chvíli na správném místě a se správnou nástrahou, byla možnost si pěkně zachytat. Úspěch slavily tradičně jak nymfy, tak i rippery Kicker. Příjemně potěšil candátí zájem o novou barvu kickera - oranžovou. Vyzkoušejte, mají ji opravdu rádi :-) A pamatujte, že to nejlepší období na lov dravců přívlačí právě začíná!

Cesta za polární kruh 2021 #13 01.10.2021, David Havlíček

Den třináctý. A taky poslední. V noci na mě přichází zodpovědnost a budík přenastavím na sedmou ranní. Přesně od toho okamžiku nám za čtyřiadvacet hodin pojede trajekt a cesta bude předlouhá. A proto je potřeba se trochu vyspat. Jakmile budík zazvoní, vstanu a kluci překvapivě také. Máme před sebou posledních pár hodin lovu a každý si to chce ještě užít. Okouni stejně jako včera nespolupracují. Já jsem namlsán štikami a tak se do nich po hodině okounovačky pustím. Postupně prochytávám vybranou část jezera a kochám se krajinou, která se postupně vynořuje z mlhy. Z kochání mne sem tam vytrhne záběr od štiky. Nejsou sice veliké, osmdesát asi žádná nepřekoná, ale ty barvy, souboje, výskoky... To je prostě rozloučení jaksepatří! Kluci nalézají hejno okounů a baví se jimi, Ondra kdesi v dáli nahání štiky. Pomalu se blíží desátá hodina, kdy máme v plánu začít balit a vyrazit směrem na jih. K domovu. Poctivě ještě hážu velkého swimmera a dostávám pěknou prdu, po níž následuje svižný odjezd přes brzdu. Vypadá to na lepší rybu, což mi přijde divné. Dnes by měla přijít jen malá!? Mám totiž velký podběrák a mě berou velké ryby jen, když nejsem připraven!? Ryba se ale malá nezdá. Jízdy přes brzdu, mohutné vlnění. Na chvíli poleví, čehož využiju a zvednu jí k hladině. "Ondroooo, budeme fotiiiiit!" hejknu na Ondru. Štika je zmatená a toho využiju a velký podběrák jí pojme jako nic. Rychlé změření ukáže 97 cm. Hustý! Mám třetí štiku okolo metru a všechny byly stejně dlouhé. Zajímavá shoda! Před dvěma lety jsem měl 2 x 103 cm a nyní 3 x 97 cm. A Ondra měl tuším 3x 93 cm. Fakt zajímavé :-) Pár fotek a už zase brázdí domovské jezero. A já jsem v sedmém nebi. To bylo rozloučení 1A. Pomalu se vracím do tábořiště. Tady je Honza a něco tahá. Taky celkem slušnou štiku. Rychle jí blejskneme a jdeme na tu nejméně příjemnou část výpravy. Vše pečlivě roztřídit, uspořádat a odjet domů. Cesta k trajektu bude předlouhá a náročná. Další den jsme před půl sedmou na pobřeží. Paní v okénku ukazuji jízdenku. Vrtí ale hlavou. Prý máme zaplacenou cestu z Německa do Švédska. A my to potřebujeme obráceně! "No tyvole, já sem kokot. Já to koupil blbě!!!", komentuju klukům svůj fail. Naštěstí lze za příplatek směr jízdy změnit a na trajektu je volno. Tak to byla klika :-) Zbytek cesty je v pohodě, až na mírné komplikace v ČR. Havárka několika aut nám zajistí hodinové čekání v koloně na dálnici. Domů ale dorazíme v pořádku a jak se říká: "konec dobrý, všechno dobrý!" Nezbývá než poděkovat Svatému Petrovi za jeho štědrost a laponské krajině za přívětivost. Určitě se brzy zase shledáme! Petrův zdar!

Cesta za polární kruh 2021 #12 30.09.2021, David Havlíček

Den dvanáctý. Sny o desítkách velkých okounů mne provázejí celou noc. Jsou tak intenzivní, že slyším brzdu navijáku a šplouchání. Tak intenzivně, že mám pocit, že je neobvykle hlasitá. Má ale hrozně divný zvuk!? Co to? Co to je?! Otvírám oči. Není to brzda navijáku. Je to zvuk budík, který se mě už notně dlouhou dobu snaží probrat. Letmo kouknu na hodinky. Sakra. Zaspal jsem! Je půl šesté. Dopr! Spěšně vylezu ze stanu. Už je světlo. Achjo, nejlepší čas jsem prospal. Ale to nevadí, když tu berou, berou až do pozdního rána. Spíše dopoledne. Šok. Pohled na kajaky mne zarazí. Zdálo se mi, že je chladno, ale že mrzlo, mě nenapadlo. Kajaky jsou celé pokryté jinovatkou. Budím kluky. Honza tradičně nereaguje, Ondra se ve stanu zamele a něco zamumlá. Uvidíme, zda-li vstane. Spěšně si uvařím kávu, hodím kajak na vodu a jdu na to. Z vody vnímám, že Ondra také. Když dorazím na top flek, nahazuji a svírám prut v ruce. Hned by totiž měla přijít rána a měl by mne potěšit první velký okoun. Nic. Další hod. Nic. Desátý, dvacátý a nic. Touhle dobou bych jich měl mít už alespoň deset. Houknu na Ondru. Ten také nic kloudného ještě nevytáhl. Někde je zrada. Sem tam se podaří menší, ale cílové ryby jako by tu vymřely. Po několika hodinách házení máme jen pár okounů, jejichž velikost je okolo 20 cm, sem tam nějaký je o fous větší. A jednu pěknou štiku okolo 80 cm, kterou mezi okouny trefil Ondra. Cakla mu okounovou nástrahu a tak přebil a okamžitě jí vytáhl s odpovídajícím vybavením :-) Asi tedy budeme muset pozornost obrátit jinam. Čapnu štikáč a nahodím velkého swimmera do míst, kde bývají okouni. Klesne na dno a přichází jemný klepanec. Zaseknu, ale ryba to není. Pomalu k sobě přitahuji velkou těžkou větev. Už bych jí měl pomalu vidět. Najednou se z větve stává raketa, která ovšem neletí do vesmíru, ale směrem ke dnu. Bzzzzzzzzzzzzzz. "Mám tam mega štiku!", křičím na Ondru. Než však odvětí, ryba se po asi dvacetimetrovém únikovém manévru osvobozuje. To snad ne!!! Bohužel je to tak. Klepou se mi kolena. Chvíli povídáme a já rozdýchávám další adrenalinový zážitek. A smutním. Takový pech! Začneme znovu házet. Asi dvacátý hod dostávám ránu a tahám další těžkou rybu. Je ovšem o poznání povolnější. Po krátkém souboji ji vidím. Nádherná štika, které do metru moc nechybí. Znovu se mi klepou kolena. Mám totiž malý podběrák. Ondra rychle přinese svůj velký, do kterého vklouzne jako nic. Paráda! Rychle jí změříme (97 cm), vyfotíme a dáváme jí možnost dále terorizovat své okolí. Chvíli diskutujeme na téma, zda-li to nemohla být ta předchozí. Možná ano, ale spíše ne. Nevím. Těžko říci, s jistotou víme jen to, že se to nikdy nedozvíme. Úlovek nás motivuje ke štikaření. Pár ryb se podaří, jedna je i lepší - okolo 80 cm. Ondra je v tu chvíli docela daleko, tak ho ani nevolám a fotím jen její výskoky. Po zhruba hodině snažení vidím, že Ondra něco tahá. Je ode mě asi 300-400 metrů, tak nevidím detaily. Doufám jen, trochu sobecky, že nebude "na fotku". "Pojéééď mi udělat fotku", křičí. Tak je asi dobrá :-). Krátký sprint po jezeře a už fotíme další mramorovanou krásku. Tato má 93 cm. Tak nakonec luxusní ráno! Po krátkém obědě se rozhodujeme k průzkumu oblastí, kde jsme ještě nikdy nebyli. Výlet je to pěkný, mě se podaří asi 7 štik do 60 cm, kluci objeví velké hejno okounů. Ale nejsou nijak velcí. Den je jak malovaný a užíváme si poslední celý den na rybách v severské přírodě. Večer si sedneme k ohýnku, rekapitulujeme výpravu a odpočíváme. Z rozjímání nás vytrhne podivný úkaz na obloze. Chvíli nevěřícně pozorujeme zvláštní nazelenalý mrak a pak nám dojde, že už po třetí vidíme polární záři! A to i přes to, že jsme již několik set kilometrů pod polárním kruhem. Neuvěřitelné. Trocha fyziky z wikipedie: Polární záře je souhrnný název pro světelné úkazy nastávající ve vysoké atmosféře Země ve výškách od 80 do 100 km. Běžně se vyskytují v polárních oblastech, zatímco ve středních zeměpisných šířkách a zejména v tropech jen výjimečně. Jižní a severní záře jsou mírně odlišné. Polární záře vzniká tak, že na Slunci vznikají vlivem nerovností v magnetickém poli sluneční skvrny. U těchto skvrn vznikne jedna masivní protuberance (erupce). Mrak částic slunečního větru tvořený protony, elektrony a alfa částicemi (plazmoid) letí vesmírem (rychlostí řádově 0,1 % rychlosti světla), a pokud se na své cestě setká s magnetickým polem Země, tak ho ono pole většinu odrazí dál do vesmíru, ale část ho zachytí a stáčí po spirálách směrem k magnetickým pólům Země. Tam sluneční vítr interaguje s atmosférou a vzniká polární záře. Konec fyzikální vsuvky :-) Záři si vyfotíme a jdeme do hajan. Zítra nás totiž čeká poslední ranní lov, pak balení a odjezd domů. Usínám s nadějí, že se okouni ukáží a výpravu zakončíme nějakými pěknými úlovky. Uvidíme...

Předpověď počasí: slabý vítr, azuro, přes den 18°C, v noci 0°C.

Budík 5:00.