Aktuálně od vody

Na této stránce můžete sledovat některé naše vycházky a úlovky. Celou fotogalerii našich úlovků naleznete zde >>>.

nejnovější novější

8/28

starší nejstarší

Únoroví mořští pstruzi 28.02.2022, David Havlíček

Lednové "gumobraní" na Ebru #9 - spanilá jízda 22.02.2022, David Havlíček

Noc před posledním dnem výpravy není vůbec příjemná. V noci se totiž dozvídám, že máme doma Covid a že dceři vůbec není dobře. Žena mi navrhuje, ať klidně zůstaneme déle, že se domů vrátit stejně kvůli karanténě nemohu. To mne ani tak netrápí, spíše myslím na svojí milovanou dcerušku Dominiku, aby byla v pořádku. Ranní budík zamáčknu s předstihem. Vytáhneme z pelechu Ondru a pádíme na vodu. Takové rozptýlení je nejlepší lék na všechny chmury a na čas na trpící Domču zapomenu. Poslední den se rozhodujeme, že nebudeme nic nechávat náhodě, nebudeme experimentovat a užijeme si ho na dobře známých místech. Dnes není mlha a tak po pár dnech vidíme východ slunce v plné kráse. Ryby spolupracují jako předešlé dny a my si dosyta užíváme posledních kopanců do prutu. Okolo oběda candáti v aktivitě polevují. Nechtějí ani propad, ani vertikál. Občas zkouším provokovat ryby v těsné blízkosti stromů. Obvykle se ale nic nestane a z echa se vyklube jen větev. Přesto tomu ještě pár pokusů věnuji, protože se některé šmouhy zdají být zvědavými rybami. Desítky, možná stovky takových pokusů, ale zatím bez úspěchu. Je tu další echo. Spustím nástrahu, echo se přizvedne a já čekám, co to bude. Strom? Projíždějící kapr? Zvědavý okoun? Nedůvěřivý candát? Prásk! Úvahy přeruší rána do prutu. Jak z děla! A cítím, jak se dravec okamžitě snaží dosáhnout dna. Daří se mi ho otočit. "Je to těžká ryba! Candát jako prase!", pomyslím si. Neurvale ho pumpuji k hladině. Tady není čas na hrdinství. Ve větvích je ztráta více než pravděpodobná. A už ho vidím. Prdlajz candát! Sumec je to! Tak "stodváca". Zklamaně zpomaluji, zakleju a v tu chvíli mu vylétne háček z huby. A já jen jeho směrem procedím mezi zuby: "Plav, jsi volný!". Někdo krátce poté pronese: "těžká ryba". Zasmějeme se dnes již legendární hlášce a chytáme dál. Pokračuje útlum. Shodujeme se, že zkusíme přeci jen něco nového a přejíždíme asi kilometr daleko. Je tu prudký pád od břehu až do deseti metrů. My se ale držíme "naší" hloubky pěti metrů. To se vyplácí a vytáhneme tu celkem rychle asi pět menších ryb. Blížíme se k třiceti uloveným rybám a nejsou ještě ani tři hodiny. Nejlepší čas přichází. Zkusíme se tedy vrátit na top fleky. Pojedeme je ale odspodu. Během dvou hodin zažíváme neskutečné výjezdy ryb. Skoro ani nevěříme, že to mohou být candáti. Echa jsou neskutečně silná, ale jsou to z 99% jen zvědavci. Občas svírám prut tak křečovitě, že mě bolí prsty a u některých ryb prohlašuji, že snad ani nechci, aby zabraly. "Naštěstí" berou jen ti menší okolo 65 cm. Mě dnes šlape klasika a Ondrovi hodně dobře funguje kicker 12,5 cm v přírodní, hnědostříbrné barvě. Když máme uloveno asi 38 ryb, vzpomene si Ondra na náš neúspěšnější den, kdy jsme měli čtyřicet kousků. Cíl je v tu ránu jasný. Dnes nachytáme nejvíc a ukončíme výpravu rekordním dnem. Třicet devět. Čtyřicet! "Musíme to ale překonat", prohlásím. Už je šero. Během pár minut "úkol" plníme. Máme rekord. Když už skoro uvažuji, že bychom mohli jet domů, nadhodí Standa, že bychom mohli ještě půl hodinky prubnout "horkou" oblast, kde to šlo ráno. Návrh přijat, jedeme. Tady zažíváme něco neskutečného. Za pár desítek minut dostáváme asi dvacet ran do prutu a vytahujeme jedenáct ryb. Jsme v takovém rauši, že přicházím o druhou největší rybu výpravy, o candáta zhruba 75 cm. Když se totiž objeví u lodi a Ondra ho chce rukou vylovit, zmatkuji a chci vylovení podběrákem. Než pro něj ale sáhne, candát padá. Trochu mne to mrzí, ale to je život. To je rybařina. Už je černočerná tma. Vyrazíme tedy k domovu. Sice se nám nechce, ale jak se říká: "v nejlepším se má přestat". Spokojeni se vracíme na naši základnu na Rancho Rio Ebro, kde při večeři sklízíme další z řady uznání. Tolik candátů, přesněji řečeno 52, tu prý ještě nikdo za den na jedné lodi nedal. Všichni se dmeme pýchou a usínáme s uspokojenou rybářskou dušičkou. Mě tedy usínání moc nejde. Myslím na Domču a těším se už za ní domů, byť jí nejspíše ještě pár dní neuvidím. Ale budu nablízku...

Lednové "gumobraní" na Ebru #8 - "neodjezd" 21.02.2022, David Havlíček

Po napsání posledního příspěvku jsem si uvědomil, že byly některé události trochu jinak. Tak tedy: Je tu sobota, den odjezdu. I když nespěcháme na ryby, vstáváme poměrně brzy. Po snídani začínáme balit. Mě ale myšlenka ze včerejšího dne, o které jsme i několikrát nezávazně mluvili, vrtá hlavou. Večer jsem dokonce prověřil možnost prodloužení pobytu z hlediska ubytování a informace byly pozitivní. Nedá mi to a jdu ven na signál a volám ženě a nadhazuji, co by řekla tomu, že bychom se třeba dva dny zdrželi. Okamžitě a bez rozmyslu mi říká, ať klidně zůstaneme, pokud se nám tu líbí. Dodává, že ve firmě zvládají v pohodě, že můžeme zůstat. Nápad sděluji klukům a s odporem se nesetkávám :-))) Konec konců Standa už cestou sem říkal, že by byl klidně déle a Ondru k delšímu rybolovu přemlouvat nikdy nemusím. Volám tedy Petrovi z z Rancha, zda je volná loď. Je na cestě a prý nám dá vědět. Za chvíli volá zpět, že volná je a můžeme zůstat. Jen se musíme přestěhovat. Výsledek sděluji klukům. Nadšení, horečné balení a stěhování. Je tu jen menší problém. Nedali jsme nabít všechny baterie. Kluci ze Slovenska, kteří bydlí vedle, nám nabízí baterku svou. Jsme tedy zachráněni! Okolo desáté máme přestěhováno, plnou nádrž benzínu a jdeme na ryby. Nic nevymýšlíme a spoléháme na zkušenosti z posledních dní a jedeme na osvědčená místa. Pouštějí vodu a tak navrhuji začít v proudu. Obvykle jsme tam nějakou rybu udělali, jednou to šlo záběr za záběrem a ryby jsou v proudu velmi bojovné. Je tu plošina o hloubce čtyř metrů, plná struktur a na ni navazuje pád do koryta až do asi 10 m. Kotvíme několik metrů od hrany a hážeme. Prvních několik hodů není ani klep. Kdyby tu byly aktivní ryby, už by to kopalo, myslím si. Přesto pečlivě hážeme dál, popojedeme pár metrů níže a zase hážeme. Když už je na jazyku slovo "přesun", dostávám zvláštní kopanec. Je takový jiný a ryba je těžší, než obvykle. Zmocní se mne panika a zase rozdávám úkoly. Než Ondra stihne připravit podběrák, ryba je u lodi. Je to candát a je lepší!!! Maličko se mi roztřesou kolena, Ondra máchne a je můj! Následuje rychlé focení a měření, které ukáže 77 cm. Ačkoli to není vysněná trofejka, jsem tak nadšen, že se mi kolena klepou dál. Prodloužení pobytu se hned po několika hodinách "vyplatilo"! Jsem spokojen a skoro nemám potřebu dál chytat. Protože ale kluci ryby tahají, tah na branku se vrací a pokračujeme. Je to ale trochu jiné. Připadám si zklidněný s pocitem, že už nikam nespěchám. O to více si pobyt na vodě užívám. Ryby dál berou, dokonce se podaří druhý dabl výpravy. To znamená, že zasekáváme a zdolávám současně a tak vzniká druhá fotografie dvou ryb najednou. Celý den je zhruba o půl metru kleslá voda a my na vlastní oči vidíme, v čem celou dobu chytáme. Strom vedle stromu. Kluci toho využívají a hodně hážou a to se vyplácí. Já zůstávám v této zóně hlavně u vertikálu. Z vody nás vyhání tma. A také předpisy. Loví se zde od východu do západu slunce + 1 hodinu. Cestou domů obdivujeme hvězdnou oblohu, která je tu díky absenci světelného smogu dokonalá. Při večeři oznamujeme obsluze kempu, že jsme dali okolo 25 ryb a jednoho lepšího. Škoda jen, že neměl o kousek více. Mohl jsem být na tabuli trofejních ryb v obou sloupcích :-))) I tak ale usínám(e) spokojeni.

Lednové "gumobraní" na Ebru #7 - poslední lov? 20.02.2022, David Havlíček

Noc byla hrozná. Z vedlejšího pokoje se občas ozvala rána, kdy kluci ze sna "zasekávali". Mimo to mě budila zodpovědnost - přes noc se stahovaly natočené materiály do PC a já vše průběžně kontroloval. A také mě budila bolest ruky. Jednak mě delší dobu trápí zřejmě tenisový loket a ten dostal předchozími dny plných záseků a soubojem se sumcem pěkně "na loket". K tomu jsem si při vylovování a focení samozřejmě odřel kůži. To vše k tomu ale patří a jak vždy prohlašoval můj rybářský kamarád: "jizvy hyzdí ženy, zdobí muže". Budím se tedy pěkně zničen, byť "ozdoben". Jsem ale řádně natěšen. Máme před sebou totiž poslední den. A ten je potřeba řádně využít. A nejsem sám. Kluci jsou již také na nohou. Ranní rutina a už máme vítr ve vlasech a letíme po hladině přehrady, která je dnes zahalena do slabšího mlžného oparu. A je i o něco tepleji. Anebo jsme si už zvykli. Cestu dám dokonce s rozepnutou bundou. Míříme po hráz. Poslední den hodláme prožít tzv. " na jistotu". Tradičně tu nikdo není (Němci jezdí nejdříve na desátou). Dvě hodiny tedy užíváme úplně sami. Candáti berou spolehlivě a když přijede náš německý kamarád, máme jich už 10. Dost jich je okolo 65 cm, jednoho mého dokonce měříme a ten má rovných 70 cm. Na Kickera XL, jak jinak. Po obědě zkoušíme proházet mělčí vodu, kde je 2-3 metry vody. Standa má ovšem ihned vázku. Zkouší jí vyklepnout, ale vázka se přibližuje. Ihned je jasno, že to bude něco jiného. Následuje půl hodiny přetahování a úvah, co to bude. Stále více se blížíme k odhadu, že to bude slušný sumec. Krátce po prvních bublinách se objevuje. Není ale tak velký, jak se zdálo. Kicker bohužel vězí v prsní ploutvi. Délka okolo 165 cm. Rychlá fotka a už zase hážeme. Sem tam něco klepne. Němec nám hlásí tři ryby. Ha! Drtíme místního znalce. My jich už máme okolo dvaceti. Vyzvídá, kde chytáme, jak rychle nástrahy vodíme atd. Karta už je definitivně otočena, teď už bude "opisovat" on od nás :-))) Samozřejmě si dělám legraci, on si jede stále svou a to mu také funguje. Sděluje mi navíc, že mu dnes spadla na hloubce 3 metry ryba okolo 90 cm a že ráno dal okolo zdí pod hrází dvě ryby okolo 80 cm. Na množství už ho tedy "porážíme", velikostně je na tom občas lépe. Podvečer zakončíme vertikálem na hraně. Ryby reagují, záběry jsou poctivé. S Ondrou chytáme pod mým sonarem a zažíváme situaci, která už tu byla. Ovšem obrácenou. V jednu chvíli k nástraze vystartuje ryba a s napětím očekáváme záběr. Ten dostávám já. Rána je to pěkně ostrá a zasekávám. Ondra je ale tak napnutý, že se lekne a zasekává také. On ovšem záběr neměl. Jen se prostě lekl. Smějeme se tomu, že to, co se stalo pár dní zpět mě, zažil také. Skóre na záběry z leknutí: 1:1. Den končíme s 28 kousky. Byl to skvělý den, skvělá výprava. Loučíme se s novým kámošem, s přehradou a jedeme na poslední vynikající večeři do kempu. Musíme konstatovat, že na Rancho Rio Ebro vaří výborně. Před jídlem se pýchou dmu u tabule s trofejními rybami roku. V kategorii sumec jsem tu totiž letos první s trofejní rybou. Při večeři jsem zřejmě trochu zamlklý. V hlavě se mi totiž honí jistá myšlenka. Po jídle se odebereme do pokoje, částečně se zabalíme a jdeme spát. Myšlenka v hlavě ale stále hlodá a hlodá...

Lednové "gumobraní" na Ebru #6 - Gigant 19.02.2022, David Havlíček

Den očima Ondry. Čtvrteční den začíná vlastně ve středu u večeře, kdy David přichází s plánem, se kterým souhlasíme. Jelikož opět očekáváme ranní mlhu a candátům se v mlze moc nechce, tak první bod v plánu ukazuje na okouní hrad. Přesněji řečeno na místní vodárnu, kde se mají pruhovaní bandité údajně zdržovat. Ráno už je to rutina. Já vstávám jako poslední, kluci vyráží pro kávu a při té příležitosti vezmou i naší snídaňovou igelitku. Zapnout zimní oblek, šátek přes hubu a jedem! Vodárnu máme nedaleko od kempu a po pár minutách už šilháme po první “hotspotu”. Situaci nám mírně komplikuje lehký vítr a mírné zklamání, že první hody nic nepřináší. Jsem na lodi jediný, kdo v rukou svírá ULkové vybavení. Byl nám propůjčen nový UL proutek Caldia a tohle je skvělá příležitost ho vyzkoušet. Kluci to pojímají trochu ostřeji a drží se svého “jemnějšího” candátového vybavení. Prvních pár přejezdů nedává nic. Nervozita stoupá, loď se nedá ideálně řídit, křížíme si pruty a do toho nepřichází to adrenalinové klepnutí. Naštěstí při jednom z driftů míjíme hejno ryb, které se tváří okounově. Pár dobře mířených hodů a dostávám první buchtu! Rychlá fotka, narovnání nástrahy a další nához! Okounům se líbí 7 cm dlouhý Kicker, protože další nahození přináší dalšího okouna. Místní pankáči jsou ve špičkové kondici a nechtějí dát ani metr zadarmo. Klukům se zatím nedaří, věří ve větší nástrahy, těžší hlavičky a to se zatím pro dnešní den nejeví jako správná konstalace. Další drift to jen potvrzuje. Loď je sice plná nadšení z pěkných okounů, ale přeci jen, když tahá pouze jeden, není to úplně ono. Sám bych přál klukům pěkného okouna, ale spíš z nich pomalu leze, že to není úplně ono a jeli by raději na céčka. David jakožto kormidelník navíc pořád brblá, že se musí víc soustředit na zápas s lodí a větrem, než na samotný lov. Standa zase podlehl candátí horečce. Stíhám ještě jednoho udolat a dohodneme se, že dáme přejezd. Cestou máme placku plnou stromů, která má v našich očích velký potenciál. A to se vyplácí! Netrvá to dlouho a Standa dostává krásného candáta. "Časomíra" ukazuje 71 cm a tím se stává lovcem doposud největšího candáta výpravy. David se nevzdává a alespoň bodově Standovi kontruje. Další drifty nic nepřinášejí, proto přichází jednohlasný pokyn pro přesun. V našich očích se přesouváme na “tutovku”. Vidíme desítky candátů, ruce unavené od zdolávání a bolavé od obřích kopanců. No… , pár jednotlivců sice dostáváme, ale představa byla jiná. Holt lze po silnějším dni očekávat útlum a ten je pravděpodobně dnes. Nicméně se nevzdáváme, měníme místa, strategie, barvy, tišiny, hrany. Nakonec se rozhodneme projet místo, kde za normálních okolností teče silný proud, ale dnes voda stojí. Pomalu, pečlivě, centimetr za centimetrem se dereme proti “proudu”. Už mírně otupěle sledujeme oblouky na echolotu, které se občas přizvedávají k nástraze. Já ztrácím pozornost, odkládám prut na vertikál a rozhoduji se zabít čas odhozem. Koukám po okolí, když najednou slyším ze zádi lodi “Co to je?”. Podívám se na Davida, pak na echolot a vidím, jak na obrazovce září opravdu silný rudý pruh. David neváhá, zvedá nástrahu kousek nad echo. To ale mizí z obrazovky. Odvracím hlavu a jen slyším: "Je tam, to byla mrda!". Myslím si, že ani David nečekal, že se to stane, ale nástraha ztěžkla, prut se ohnul do luku a začal souboj. První vteřiny jednoznačně ukazují velkého candáta, ale po chvilce přichází vystřízlivění. Respektive David jako zkušený strojvedoucí přehazuje výhybku z candátobijce na sumcobijce. Rozhlédne se po lodi a dává pokyny. "Vykliďte podlahu a pusťte mě na příď!", prohlásí a vydává se vstříc nelítostnému souboji. V rukou svírá 80 g prut, což by na běžné koťátko mělo stačit, ale začínáme se obávat, že je na prutu něco jiného. Odhady skromně začínají na 150 cm. David v průběhu několika desítek minut zvedá odhady postupně na 180 cm, 200 cm a po prvních bublinách se dostáváme na číslo 220 cm. David nikam nespěchá. Prut má sice síly dost, ale celou sestavu limituje návazec z fluorocarbonu 0,33 mm. V průběhu boje David zvládá i několik dalších činností. Standa mu zapaluje cígo, já mu dávám napít, svléká se a dokonce mám tu možnost si rybu i potěžkat. Davidovi se totiž chce hrozně na malou a tak mi na dobu nezbytně nutnou předává prut. Při tom si i maličko odfrkne a jde zase do ringu. Bublin je opravdu hodně, v několika sériích. Prohlašuji, že existuje i šance, že trefil potápěče. To se naštěstí nepotvrdí, protože po skoro hodině a půl na nás z vody poprvé vykoukne opravdové monstrum. První, ani druhý a třetí pokus o zachycení ryby za hubu nevychází. Čtvrtý pokus je úspěšný! Standa rybu pevně svírá a fascinovaně si jí prohlíží. David popadne trochu dechu a pomáhá. Loď je sice mokrá, ale přesto do tašky nabírám ještě další vodu na polévání a sumec putuje s pomocí dvoumužné síly do lodi. Tam se snad ještě zvětšuje. Popadám foťák, David dech a jdeme na focení. Pro Davida začíná druhé kolo v ringu. Hledá poslední sílu, aby se s rybou zvládl odfotit, což se v rámci možností daří. Vyčerpán, s úsměvem jak sluníčko a celý oslizen si sedá a začíná si uvědomovat, co se právě stalo. Opakované měření lodi (pečlivě jsme se podívali kam až sumec v lodi sahá) potvrzuje míru 240 cm, váha se odhaduje na 90 - 100 kg. Jelikož jsou zde ryby opravdu vyžrané a tenhle byl stavěný zhruba jako David, tak je více pravděpodobná horní hranice. Tohle celé byl natolik silný zážitek, že zbytek dne už je trochu vybledlý. Podaří se sice ještě několik candátů, ale všichni mají v hlavě tu obří tlamu, do které by se vešel i dospělý chlap. Den končíme naprosto nadšení a dříve, než je naším běžným zvykem, ale přesto po tmě.