Aktuálně od vody

Na této stránce můžete sledovat některé naše vycházky a úlovky. Celou fotogalerii našich úlovků naleznete zde >>>.

nejnovější novější

13/29

starší nejstarší

Cesta za polární kruh 2021 #5 22.09.2021, David Havlíček

Den pátý. Noc doslova protrpím. Dlouho nemohu usnout a když se to podaří, stejně mě budí nedávno prohrané souboje. Neustálé přemítání, zda něco nešlo udělat jinak. A také jistá frustrace z neúspěchu. Co si budeme povídat, chtěl bych zase dostat pěknou rybu a na rovinu - potřebuji si také dokázat, že to umím. Oba způsoby lovu velkých pstruhů v těchto končinách jsem významnou měrou objevil a rozvinul a zatím jsem chytl kulové. Co naplat, že jsem měl rybu na prutu. To může říct každý. Tady prostě platí okřídlené klišé: ukázaná platí. Takže se opět dobře nevyspím. Konec konců tří až čtyřhodinový příděl nočního spánku moc není. Proto první budík zamáčknu. Druhý mě trochu probere a třetí vytáhne ze spacáku. Vylézám. Řeka je opět zahalena oponou z mlhy a mlčí. Ani náznak nějaké aktivity. Stále vyhlížím vzácný moment, který jsem tu zažil před lety. Desítky velkých pstruhů lovily, kam jsem dohlédl. Jenže tenkrát jsme na to jen čuměli s otevřenou hubou a myšlenka lovit je na gumu bez zátěže z hladiny se ještě ani nezrodila. Dnes už vím, jak v takovou chvíli na ně, ale zase nemám příležitost. Postavím vodu na kávu, ubalím si cígo a tiše budím kluky. Reaguje pouze Radim. Jdu tedy na to. Parťák bude. Drtím u dna včerejší montáž, která byla sice úspěšná, ale smolná zároveň. Bez odezvy. Asi po deseti hodech měním prut. Nového Kickera XL bez zátěže nahazuji do proudu a nechávám pracovat. Pomalu spouštím proudem a usrkávám kávu. Na hladině sice aktivita není, ale co kdyby... Nic. Nástrahu stahuji a nahazuji k protějšímu břehu s cílem jí naplavit na rozhraní tišiny a proudu asi 70 metrů po proudu u druhé strany. Hod se povedl a nástraha směřuje do nadějného místa. Jakmile ho dosáhne, zaklapnu naviják a opatrně srovnávám šňůru. Když je srovnaná, zahájím pomalé couvání s křižováním proudu kombinované se zastavením. Na vysvětlenou - snažím se, aby nástraha imitovala slabou rybku, která nezvládá proud a pomalu couvá a přitom křižuje řeku. A občas dokáže v proudu zastavit. To mají pstruzi rádi. PRÁSK! Do prutu dostávám mohutnou mordu a na hladině se udělá mocný závar. JE TAM! A po pár vteřinách tuším, že je to ON. Těžká ryba se jen válí v proudu a zvolna klesá ke dnu. "Radimééééééé, makééééj, je táááám", volám na parťáka, který se teprve zvolna souká ze stanu. Pstruh, tedy doufám, zvolna jede hlubinou směrem ke mě. Přesto urguju Radima, aby mi pomohl s podebráním. Najednou však, jak když v rybě sepne turbo, se otočí a prchá po proudu. "Neeeeee, to neeee. Svatý Petře, nechci to zažít znovu!", běží mi hlavou prosba k našemu patronovi. Pstruh jakoby mě slyšel a mění po asi dvacetimetrovém úniku strategii. Otáčí se proti proudu a já opatrně získávám metry. Jsem opatrný a něžný jak na první holku. Jak kdybych procházel v pohorkách porcelánem. Nechci nic pokazit. Přichází další pokus o únik po proudu. Ten ale odrazím a ryba se pomalu blíží. To už Radim pevně svírá velký podběrák. Když se ryba vyvalí na hladině, suše polknu, snažím se uklidnit třes v kolenou a modlím se, aby se něco nepokazilo. Šplouch. Nepokazilo. Je tam! A já se mohu se kochat pohledem na velkou silnou rybou v podběráku. A především nádhernou. Je nejen dlouhý, ale nesmírně vysoký a vyžraný. "Ondroooooooo, mám obrovskýho pstruháááááááá!", křičím na Ondru, protože ho jednak musí vidět a také vyfotit. Překvapivě ze stanu vylézá rychle. Zaregistroval souboj a už tušil, co se děje. Rybu měříme. 70 cm. Neskutečný. V tom autě jsem to předpověděl skoro přesně. Tedy u Ondry o cenťák, u sebe přesně. Hustý! Rybu dokumentujeme a odhadujeme váhu na cca 4,5 kg. Neuvěřitelná fiš! Osobák jak prase!

Jsem v rauši a užívám si okamžiku. Dočkal jsem se! Dokázal jsem to! A stálo to za to!!! "Ondro, žerou, jdi házet!", vybízím Óňu k akci, když už vstal. "No joooo", odvětí a vyšle také Kickera na hladinu. Netrvá to dlouho a má také rybu. Prvním hodem! Neskutečné. Souboj je o něco kratší, ryba je ovšem jak malovaná. Nádherně vybarvený tlusťoch 56 cm. Pak spokojeně sedneme k ohništi, srkám kávu a hulím balený cígo. A je mi skvěle! Už nemusím ani chytat. Diskutujeme a prohlížíme fotky. A snídáme. Pak kluci taky zkusí něco vyházet, ale už je po aktivitě. Jen Honza odpoledne dostává jednoho menšího. Tuším 56 cm. To je teda jízda! Zbytek dne chytám s obrovským uvolněním. Nervozita ze mě spadla a dvouletá touha je ukojena. A výsledky tomu odpovídají - chytnu jen pár dorostenců do 40 cm. A večer dokonce souhlasím s vyjížďkou na jezírka. Tam se chytí docela dost okounů, ovšem nic, co by stálo za dokumentaci. Večer ještě zodpovědně hážeme, ale žádný další gigant už o setkání s námi nestojí. Spát jdeme poměrně brzy - zítra se opět vydáme na cestu a budeme hledat nová místa, nové zážitky, nová dobrodružství. Usínám rychle, dobře a spím tvrdě. JO! TO BYL ON!

Předpověď počasí na další den: bezvětří, jasno, 18-20°C. Neskutečné počasí. Budík 4:20. Není přeci potřeba vstávat

Cesta za polární kruh 2021 #4 21.09.2021, David Havlíček

Den čtvrtý. Nemohu dospat. Zdá se mi o mohutných závarech obřích pstruhů, o ohnutém prutu a kvílející brzdě a o barvách šatu, který tito krasavci v křišťálově čisté vodě oblékají. Mám několik budíků po deseti minutách. Sny o rybách mne ale natolik unaví, že mne ze spacáku vytáhne až ten třetí. Místo 4:00 tedy vstávám až 4:20. Řeka je zahalena do tajemné mlhy. Ale už je světlo. Sakra. Hned lituji, že jsem netrefil přechod z šera do světla, což považuji za nejlepší. Řeka tiše plyne, žádné zálovy. Proto nespěchám, užívám si kouzlo okamžiku a čekám, až se mi uvaří voda na kávu. Pak se tiše a citlivě snažím probudit nějakého parťáka. Jenda i Ondřej mě pošlou vcelku nekompromisně do řitě a uspěju jen u Radima. Zaliju si kávu a jdu házet. Poměrně brzo dostávám záběr a vytáhnu ranního fešáka. Je překrásný, ale není to ještě on. Hážu dál. Sluníčko pomalu krájí a rozpouští mlhu. Přidává se ke mě Radim. Trochu mu to vstávání trvalo, ale na rozdíl od těch polehounů vstal. Dostávám na nymfu u dna pěkný kopanec. Ryba se ale silně nebrání a vyklube se z něj další pstruh okolo 45 cm. Také krásný, ale stále to není ON. Proud je silný a obtížně se dostávám ke dnu. Přidám na váze (na 20g) a brzy dostávám ten pravý kopanec od silné ryby. Mocně se vlní u dna a já vím, že tohle už je ON! Bohužel mi asi po dvaceti vteřinách padá. Skoro bych se v tu chvíli rozbrečel. Je 8:00, když slyším zip stanu. Z něj se jak motýlek z kukly vyklube Ondra. Vyspinkaný do růžova. Uvaří si čas, nasnídá, přijde za námi, dá pár hodů a z hladiny na Kickera vytáhne půlmetrového nádherňáka. Hm, a jak je mám přesvědčit, že se vstávat musí!? Tady je něco špatně

Cesta za polární kruh 2021 #3 20.09.2021, David Havlíček

Den třetí. Den, kdy hodláme překročit polární kruh. Na brzké ranní vstávání, zdá se, jsem naladěn jen já. Přesto se mi daří kluky ráno vysypat ze spacáků. Kávička a vyjížďka na na jezero, kde jsme před lety slušně zachytali velké okouny. Cestou ale plán měníme a jedeme na jiné, kde okouni také z rána dobře fungovali. Bohužel k vodě dorážíme až okolo šesté, tedy dvě hodiny po rozbřesku. A okouní eldorádo se nekoná. Buď jsme tu pozdě, nebo jim ani tady pokles teploty vody na chuti nepřidal. Ondrovi okouní nástrahu atakuje pěkná štika. Okamžitě bere do ruky štičí sestavu a během pár hodů ji vyndá. Jelikož stojí za dokumentaci, volá na mě. Měříme a fotíme. Krásných 93 cm. Následně se sem tam trefujeme do okounů, ale spíš menších. Já pak objevím velké hejno v mělčině, poblíž podvodní vegetace. Ryby okolo 30 cm tahám na hod. Po několika desítkách ryb táhnu rybu, která by jistě stála za vyfocení. Má hodně přes 40 cm. Bohužel z háčku padá. Po půl hodině ryby mizí. Čas běží. Okolo poledne se musíme vrátit, zabalit všechny krámy a vyrazit na několik set km dlouhý přejezd za pstruhy. Máme ještě hodinku rezervu. Přejíždíme tedy na osvědčený štičí flek. Ryb moc nevydá, ovšem záběr na mou hladinovou kreaturu stojí za to. Po krátkém souboji předkládám před objektiv raritní úlovek se starým háčkem v koutku. Štika má 97 cm, hlavu má jak štika 110 cm, tělo naopak jak průměrná šedesátka. Možná méně. Takovou štiku jsem ještě neviděl. Váha odhadem 2,5 kg. Zvláštní... Pak rychlé balení, při němž zažíváme lehký šok. V kotli, kde se večer vařila rýže, nalézáme tři utopené myši. I přes to, že na něm byla poklice

Cesta za polární kruh 2021 #2 19.09.2021, David Havlíček

Den druhý. Celou noc lilo. A foukalo. Severní vítr je skutečně krutý. A ledový. A mokrý. Nikomu se ven nechce. Rybářská nadrženost nás ale v klidu nenechá a jde se na vodu. To ale není jen tak. V kajacích máme cca 5 cm vody. Asi v noci pršelo fakt dost. Někdo vodu vybere ešusem, druhý vyloží věci a vodu vyleje. Dle libosti. Na vodě střídavě prší, fouká však trvale a některé poryvy větru způsobují, že se na volné vodě nejsme ani schopni zakotvit. Hledáme alespoň částečné závětří. Ondra prohlásí, že to je top počasí na štiky. Já nevím. Kdybych se tak dlouho netěšil, asi bych zůstal celý den ve spacáku. Když ale Ondra řekl, že štiky půjdou, nasazuji svou oblíbenou kombinaci. A světe div se, po chvíli mi jí atakuje slušná štika. Podle mě přes 80, podle Ondry menší. V průběhu debaty o velikosti přichází další záběr. Souboj ale zvláštní a krátký. Na nymfě s popem je okoun. Velký. Na první pohled odhaduji na 45 cm, po rychlém změření délku známe - 42 cm. Vyšlápl si na kombinaci dlouhou necelých 30 cm. Blázen

Cesta za polární kruh 2021 #1 18.09.2021, David Havlíček

Den první. Na místo jsme dorazili pozdě v noci. Naštěstí je to pro nás dobře známý flek, takže rychle nasbírat dřevo, nechat ho vzplát, zahřát se a do spacáku. Bez něj by to nešlo, bylo rovných 0°C. Ranní vstávání bolestné. Po téměř dvoudenní cestě vstát při svítání (okolo páté) takřka nemožné. Nějak jsme se ale z teplých spacáků vysoukali, nafoukli kajaky a vyrazili na vodu. Ta nás překvapila svou teplotou a rybí aktivitou. Oproti nejteplejším stavům byla o cca 6-7°C chladnější. A okouni nebyli na svých místech a ani štiky. Jen dorost. Nastalo hledání. Nebylo snadné, ale nějaké ty štiky kously, nej. cca 80 cm a Ondra si hned první den na malého Kickera střihnul první severský osobák v okounovi. Laťku si zvedl na 42 cm. Mě překvapil malý okoun, který zobl novou 15,5 cm nymfu a potěšil zájem štik o mou kombinaci ručně dělaného popa s nymfou 20 cm :-)

Předpověď počasí na další den: trvalý ostřejší déšť a silný vítr. Neulehalo se nám s příliš velkým optimismem...